Třídní učitelka

Mgr. Ljuba Sedláčková

Učebna ve 2. patře školy

AKTUÁLNĚ

RESTAURACE!

FOTKY ZDE

Poznávací zájezd žáků ZŠ Řeporyje do Anglie – jižní pobřeží, Londýn

PODÍVEJTE SE SEM...KLIK!

Slohová práce
Proslov

Drahá paní ředitelko, učitelko, vážený pane starosto a milí spolužáci.
Dovolte mi, abych pronesl jménem 9. třídy proslov k rozdávání posledního vysvědčení a také k poslednímu setkání jako žáci této školy.
Po dobu naší docházky na této škole jsme se mnohému naučili a mnohé poznali. Navždy v nás zůstanou nezapomenutelné vzpomínky.
Když jsme potřebovali pomoci, pokaždé se nám jí dostalo.
Všichni kantoři byli velmi dobří a chápaví, nikdy se neztratí z našich vzpomínek.
Loučíme se s vámi, drahá školo a učitelé, teď už na nás čeká další krok v našich životech a díky této škole jsme na něj velmi dobře připraveni.
Za celou třídu můžu mít přání, aby všichni budoucí žáci měli rádi tuto školu stejně jako my!
Děkujeme ti Základní školo Řeporyje.
Přejeme ti mnoho dobrých let!
Ahoj!

Ota Martínek

Vážená paní ředitelko, paní učitelko, pane starosto a milí spolužáci.
Dovolte, abych řekla pár slov za naši 9. třídu. Dnes jsme se tu sešli naposledy, naše dny na této škole dovršily konce, ale i přesto nás budou vázat společné zážitky a vzpomínky. 
Někteří se znají už od školky, někdo přišel později, ale všichni společně odejdeme, a to s vědomostmi, které jsme zde získali. Někdo jich získal míň, někdo zase víc, ale to je všechno na každém z nás, co je schopen přijmout. 
Teď máme možnost učit se tomu, co jsme si sami vybrali. Všechno je na nás a vždycky bude. Právě teď jedna etapa života končí a my bychom chtěli poděkovat těm, kteří nás jí provedli.
Veronika Martausová

Citace z dalších proslovů:

Děkuji za vaší toleranci k nám a za skvělé soužití na této škole i za super vyučování v této třídě.
Petr

Nyní odcházíme na střední školy či výuční obory a všichni doufáme, že se budeme mít stejně dobře jako tady, na ZŠ Řeporyjích. Děkujeme vám za příjemných 9 let tady.
Sabina

Já sám jsem velice pyšný na svou třídu, na své kamarády, učitele a na paní ředitelku, že nás dokázali naučit věci, které se nám do života hodí, které do života budeme potřebovat, naučili nás jak se chovat.
Sebastian

Především bychom chtěli poděkovat naší paní učitelce, která s námi měl trpělivost až do konce a podporovala nás.
Patrik

Celému pedagogickému sboru přeji, aby jim další léta učení uběhla rychle, aby je žáci nezlobili, poslouchali je a aby se jim dařilo.
Martin

Tato škola, základní škola v Řeporyjích, je mou velkou tečkou v pubertálním životě tím, že odcházím od skvělých spolužáků a učitelů.
Marek

Nebyl jsem vzorný ani hodný žák a učitelky byly z nás na nervy, ale věřím tomu, že nás měly rády.
Tom

NOVÉ FOTKY Z TĚLOCVIKU!

ZDE FOTKY Z VÝLETU ZOO+IQ PARK LIBEREC

VÝSLEDKY SOUTĚŽE V POČÍTAČOVÉ GRAMOTNOSTI ZDE

V PONDĚLÍ 9.2. JSME NAVŠTÍVILI HUDEBNÍ POŘAD O ROCKU.

FOTKY ZDE

FOTKY Z TĚLOCVIKU

KLUCI

Vážení občané Řeporyj

Žáci 9.třídy ZŠ Řeporyje by Vás chtěli požádat o pomoc při projektu NESMÍME ZAPOMENOUT- PÁTRÁNÍ PO OBĚTECH 2. SVĚTOVÉ VÁLKY, HOLOCAUSTU.

Inspirací se nám stal pomník obětem 2. světové války na náměstí U Lva.

Kdokoliv z vás ví něco o osudech jmenovaných na pomníku, sdělte nám prosím jakoukoliv zprávu

na emailovou adresu  Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , na tel. číslo 251626156 nebo nás navštivte v naší škole.

V naší 9. třídě vzniká projekt, který jsme nazvali „Nesmíme zapomenout“. Každý den chodíme okolo pomníku na náměstí U Lva, se jmény padlých hrdinů za 2. světové války. Přitom o nich nic nevíme, o tom jak zemřeli, kde zemřeli, o jejich rodinách a v čem se vlastně zasloužili. A tak nás napadlo, zjistit něco o těchto hrdinech, aby nebyli zapomenuti. Při té příležitosti je náš projekt spojen i s holocaustem, kdy chceme zjistit, zdali některá z obětí nebyla židovského původu. Naše pátrání začalo výletem do židovského muzea, Pinkasovy a Klausovy synagogy a na Starý židovský hřbitov. Právě v Pinkasově synagoze jsou na stěnách vypsaná jména českých Židů, zemřelých za 2. světové války. Vypsali jsme si jména z pomníku, ve snaze najít některá jména právě zde. Ale nezdařilo se. V pátrání jsme však pokračovali, tentokrát na našem – řeporyjském hřbitově. Tam jsme se vydali s naší třídou, abychom se pokusili zjistit, jestli zde není pohřbena některá z obětí. Skutečně jsme některá jména nalezli, ale není zcela jisté jestli se jedná právě o ně. Doufejme, že ano, a že se o nich dozvíme víc. A ne jen o nich, budeme pátrat dál a doufat, že obyvatelé naší obce nám v pátrání také pomůžou.:-)

Z hodin českého jazyka....

Jsem zvíře...

Kotě



Nedávno jsem přišla na svět. Ocitla jsem se tu tak náhle, že ani nevím jak. Už sedm dní jsem zavřená v kleci spolu se dvěma dalšími koťaty. Nejsem ale šťastná. Holky myslí jen na sebe a na to, aby byly čisté a krásné. Bez přestání se kolem klece hekticky pohybují lidé, a tak  nemůžu ani spát. Přitisknou svůj velký a ošklivý obličej ke kleci a něco žvatlají.Nerozumím jim. Někteří dokonce strčí škvírou v kleci  dovnitř svůj prst. Tady přestává veškerá legrace. Mám strach a raději couvám. 
Ale asi přibližně před dvěma hodinami vstoupila dovnitř velmi milá paní s malou holčičkou. Obě byly tiše a pomalu přistoupily ke kleci. Holky hned přišly až k nim a začaly se nakrucovat, Já zůstala raději vzadu. Mlčky si nás prohlížely a pak ta malá holčička špitla: „Tu krásnou vzadu chci.“ Její maminka někam odběhla. Za chvíli se vrátila s pánem,  který mi každé ráno dává najíst. Otevřel klec a chytil mě. Dostala jsem opět obrovský strach. Někam mě odnáší! Co se mnou bude? Pomoc! Pak jsem ale spatřila tvář té milé paní. Usmála se a podala pánovi nějaký papírek. On mě podal do náručí  malé holčičky. 
Teď spokojeně sedím na jejím klíně a vychutnávám si jemná pohlazení a tichá slůvka. Jsem šťastná..


Denisa Dvořáková
9.A

SLEPICE



Den co den sedím na vajíčkách a čekám, až se vylíhnou. Ale každé ráno, když ještě spím, přijde do kurníku něco velkého a ukradne mi všechny vajíčka. Dnes jsem se rozhodla, že to tak nenechám. Budu střežit celý den a jakékoliv podivné individuum odeženu. Pšš, už něco jde. Přibližuje se to. Jsem připravená vystartovat. Ale ne, to bylo podlé! To podivné individuum mě zvedlo, vzalo mi vajíčka a vrátilo mě zpátky. A ještě bylo tak drzé, že řeklo: „Hodná slípka, hodná.“ Tak tohle ne, tohle už si líbit nenechám. Řeknu to svým kamarádkám a uděláme nálet. Malý háček  je však v tom, neumím moc dobře létat. Nevadí, já na to stejně jednou přijdu. Teď jdu spát. Dobrou.

9.A.Veronika Horáková

Moucha

A je to tady. Je načase sehnat si něco k jídlu. Svolala  jsem pár much a letíme na obhlídku. Musíme být opatrné, včera to jedna odnesla. Znala jsem ji, byla to dobrá moucha. Letíme do obýváku. Co to? Slyším cizí bzučení. Postavíme se do útočné pozice. Uf, to byl jen můj známý, komár. Zrovna letěl ze snídaně, dvounožci zřejmě něco včera nasávali, trochu se motal. Teď jsme si to namířili do kuchyně, tam se vždy něco najde, a taky že jo. Slétáváme na zbytky, které vypadaly, jako přichystané přímo pro nás. A jak se tam vystavovaly. Naším očím by neunikly. Ale co je zas tohle? Po zádech mi přejel mráz, jako by mi na ně někdo funěl. Po místnosti se rozlehlo ticho.
Švih! Nečekaně! Udělám svůj únikový manévr a zase. Švih! Vypadá to, že si dvounožci pořídili plácačku s turbomotorem. Mám strach. „ Leťte pryč!“ zavelela jsem. Ale mám smůlu! Zřejmě to bude tím, že neumím dost rychle létat, a tak koukám tváří v tvář  budoucnosti. Před očima se mi zatmí. Vidím světlo na konci tunelu. Plác! Moje vnitřnosti se rozletěly po zdi. Ani to moc nebolelo, jenom mě mrzí, že jsem se nestihla najíst. 


Veronika Martausová 9.A

Had



Ach jo, to je dnes zase vedro. Nikde ani trocha stínu. Nezbývá mi nic jiného, než se jít namočit. Doplazím se k řece, kde se koupou lidé. Možná si spolu budeme hrát. Tak už jsem tu. Haló, jdu se s vámi koupat! Sakra, kam ti lidé utíkají? Vždyť já vám nic nechci udělat. Tak  se tedy vykoupu a půjdu si  hledat nějakého kamaráda. Tak jedu. Ale co  se to támhle hýbe? Půjdu to prozkoumat. Ukaž se, srabe! Jé, ahoj hade, nechtěl by ses kamarádit? Nemám žádného kamaráda a lidé přede mnou utíkají. Udělal bys mi velkou radost. Byl bys můj první kamarád. Po chvíli odpověděl, že bychom to tedy mohli zkusit a já měl takovou radost, že jsem zapomněl, jaké mi je horko. Pojď, půjdeme se koupat! Oba jsme se hodně skamarádili a koupali jsme se až do večera.



Jakub Knížek 9.A






Moucha



Áááááách, to je zase den ! Jen vletím do nějakého domu, hned se mě snaží zabít. A to jsem jim nic neudělala. Vezmou plácačku a začnou za mnou běhat po celém bytě. Naštěstí vždycky uletím. Ale dnešní den se mi stal osudným.
Jako obvykle jsem vletěla do domu. Začala jsem si prohlížet tu spoustu věcí. Vůbec jsem nedávala pozor a najednou mě plácačka trefila, když jsem byla ve vzduchu. Prudce jsem spadla na zem a věděla, že mi zbývá pár vteřin života. Jenom jsem zahlédla plácačku, jak se blíží a ……..

Patrik Vávra 9.A






Závodní kůň



Jsem závodní dostihový kůň z Prahy. Každé ráno se probouzím v chuchelských stájích okolo sedmé hodiny ráno. Čekám , než se uráčí můj žokej vstát a přijít za mnou do stájí. Trvá mu to vždycky dlouho. Stihnu se nasnídat a dát si dopolední odpočinek. Hurááá! Už je tady. Je krátce po jedenácté hodině. Když mě osedlá a konečně vyrážíme na trať, u plotu vždycky stojí nějaký pán, má v ruce stopky a čeká, než oběhnu celé kolo. Potom jedeme k němu a on říká mému žokejovi nějaké časy. Potom řekne jezdci, ať mě odvede do stájí, abych byl odpočatý na sobotní závod. Ještě mi zbývá poslední závod a pak si budu užívat zasloužilého odpočinku v koňských lázních do té doby, než mě budou muset utratit nebo pojdu na stáří.

Ondřej Wolf 9.A





Komár


Bzz. Támhle je otevřené okno a dokonce se tam svítí. Tam poletím, třeba tam budou nějací tvorové, ze kterých bych mohl vysát trochu krve.
Bzz, tak jsem tu. Teď se někde schovám a nejspíš si počkám, až zhasnou světlo a půjdou spát. Vypadá to, že už spí. Konečně bych se mohl najíst, protože támhle ten kluk vypadá moc chutně. Bez,  už jsem přistál a můžu začít vysávat krev. Ta krev je dobrá, moc dobrá. Tak to by už stačilo. Jdu si najít jinou potravu. Bzz, jak tady lítám, už mám zase hlad. Tady je jejich pes! Tomu taky vysaji trochu krve. V  kožichu má blechy a je tu horko. Proto si půjdu najít jinou potravu. Támhle jsou ještě nějaké místnosti, třeba tam někdo ještě bude. Ano, je tu další potrava. Dívka!  
Neeee! Ona se budí! Musím se schovat, jinak by mne mohla zabít. Viděla mě! Utíkám! Bere polštář a …………


Otakar Martínek 
9.A




Moucha


Brr, tady je ale zima, musí být alespoň -5C. Pozoruji, jak je každý schovaný v teplíčku a já tady mám mrznout?! Kdepak! Porozhlédnu se kolem a třeba naleznu nějakou skulinku do vyhřátého domečku. Áá, tady je pootevřené okno. A těch lidí co tu sedí! Kam jsem se to jen dostala? Sednu si támhletomu člověku na rameno a zjistím, co tu všichni dělají. Co to je za divný nápis? Matematika? Co to jen může být? Uvnitř knihy jsou jen nějaké písmenka, avšak slova dohromady neskládají. Zvláštní! Popoletím k té zvláštní věci blíž. Plesk! Ta osoba mě bezdůvodně pleskla. Cítím zimu, ale jinou, než jaká je venku. Umírám.


Sabina Linhartová 9.A





Gepard



Ááách, dnes musím na lov. To je dneska den.Moc velké horko. Proč na mě ty mouchy sedají, ani mě nenechají lovit. No konečně, vidím stádo zeber. Pomalu se k nim přiblížím a zkusím některou zakousnout. Sakra! Ten lev od vedle mi ty zebry vyplašil. Myslí si, že když je král zvířat, že může lovit na mém území. A hele, támhle jsou nějaká divná zvířata. Jsou k sežrání. Pomalu se  k nim přiblížím a kouknu se na ně. Co to mají v tlapkách? Proč na mě ukazují tou divnou věcí? Co to z ní vylétlo kulatého a škráblo mě do tlapky? Radši se někam schovám a už nevylezu. Tak to vypadá, že dnes zůstanu o hladu.


Michal Jeřábek 9.A

Posílejte další na email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript